Letošní Den poezie přinesl našim studentům i učitelům nečekané množství slov, ticha, smíchu i „aha-momentů“. A hlavně – odvahu vystoupit ze své komfortní zóny a zkusit tvořit jinak, než jsou zvyklí. Poezie se tentokrát nečetla, ale žila.
Haiku – tři řádky, tisíc obrazů
Studenti si vyzkoušeli psát tradiční japonská haiku o 17 slabikách. Zatímco čeština nabízela malebnost i melancholii, angličtina otevírala cestu ke zkratce a rytmu.
Příklady studentských haiku:
Česky:
Nemoc je fakt zlo
Jsem doma, nemůžu nic
Pouze plakat
Anglicky:
He likes the silence
It can solve all his problems
It wins every his match
Ukázalo se, že i tři verše dokážou říct víc než dlouhé slohy – jen se člověk musí naučit dívat zblízka.
Blackout poetry – když text promluví jinak
Černé fixy měly svůj velký den. Studenti z textu písně vybrali skryté poselství, které na ně probleskovalo mezi řádky.
Někdy zůstala jen věta, jindy vzniklo malé filozofické zamyšlení. Všechno ale mělo společné jedno: ticho tvůrčího soustředění doprovázené jen tichým hudebním podkresem.
Kaligramy – poezie, která má tvar
Slova se tentokrát neřadila za sebe, ale do obrazů. Mapy, svíčky, spirály, kapky, glóbus – každý tvar nesl svůj vlastní příběh. Tady se krásně propojila jazyková fantazie s výtvarným cítěním. Někteří studenti zjistili, že mají poezii doslova v ruce.
Dadaistické básně – radost z nahodilosti
A protože poezie umí být i hravá a trochu vzdorovitá, přišla řada na dadaistické básně. Stačily nůžky, slova vystříhaná z textů a trochu důvěry v chaos.
Vznikaly nesmysly… které však měly zvláštní logiku. A přišlo uvědomění, že náš svět je občas přesně takový.
Prožitky a dovednosti? Rozhodně ano.
Den poezie nebyl jen o psaní – byl o zkušenosti.
Studenti:
- vyzkoušeli nové literární techniky,
- pracovali s rytmem, obrazností a jazykovou úsporností,
- spojili hudbu, slovo a obraz v jedné tvůrčí aktivitě,
- objevili, že poezie není jen „něco v čítance“, ale způsob, jak zachytit vlastní svět.
A především zjistili, že tvořit může každý, kdo se na chvíli zastaví a naslouchá.
